Legenda na slovíčko: František Kaberle o 30 letech hokejových kempů a lásce k Mariánským Lázním

Dobrý den, pane Kaberle, vítejte u nás. Jaká byla vaše úplně první vzpomínka na Mariánské Lázně?

Dobrý den, děkuji. Moje první návštěva? To jste asi ještě nebyl na světě. Bylo to v roce 1974, když jsem se vrátil z vojny. Přijel jsem sem s manželkou a babičkou, protože jsme si tu v prodejně chtěli koupit sedací soupravu do bytu. To bylo poprvé v životě, co jsem tu byl.

To je skvělá vzpomínka. A jak vás sem osud zavál podruhé, tentokrát už s hokejem?

S kempy jsem tady začal po letech s mými spoluhráči, Edou Novákem a brankářem Jirkou Holečkem. Původně jsme je dělali pro jednoho slovenského trenéra, pana Bendíka, který nás k tomu přemluvil. Začínali jsme v Německu, pak ve Slaném a nakonec jsme zakotvili tady v Mariánkách.

Proč právě Mariánské Lázně?

Hlavní důvod byl, že Mariánky nejsou tak velké hokejové město, takže jsme si mohli pronajmout ledovou plochu prakticky na jakoukoliv dobu. Třeba na Kladně by to nešlo, tam jsou ledové plochy obsazené od rána do půlnoci. Zdejší zimní stadion nám vždy vyšel maximálně vstříc, nikdy nebyl žádný problém. Navíc se nám tady prostě líbilo a líbí. Za ta léta jsem si tu vybudoval skvělé vztahy a zdejší lidé jsou dnes mými kamarády.

Jak se kempy za těch více než 30 let změnily?

Dříve jsme měli výkonnostní skupiny se staršími žáky a juniory, kteří hokej opravdu uměli. Účastnily se i ženy, protože třeba v Německu byl ženský hokej hodně populární. Dnes je to ale jiné. Před pár lety jsme zrušili dětské skupiny, protože kluby si dnes dělají vlastní předsezónní kempy. Také to bylo náročné na hlídání, moje žena se starala o malé děti a uhlídat třeba patnáct šestiletých dětí, aby vám nevběhly do silnice, nebylo jednoduché. Dnes jsou naše kempy zaměřené hlavně na hobíky – věkové rozmezí je od čtrnáctiletých kluků až po sedmdesátileté pány.

Jak se podle vás změnil samotný hokej za vaší kariéry?

Změnil se ohromně. Když jsem v 70. letech přišel do prvoligového Kladna, hrálo se na dvě obrany a tři útoky, někdy dokonce jen na tři beky a dvě lajny. Tehdy to bylo hlavně o vytrvalosti. Dnes je všechno o dynamice, rychlosti a síle. Kluci na ledě létají jako natažení na péro a po 40 vteřinách musí střídat. Je to neuvěřitelný fofr, to je ten největší rozdíl. Obrovský posun je i ve vybavení, dnešní brusle a výstroj umožňují blokovat střely, což pro nás bylo dříve nemyslitelné.

Jste členem jedné z nejúspěšnějších hokejových rodin v historii. Váš syn František je pětinásobným mistrem světa, Tomáš má také titul. Jaké to je?

Statistici to říkají. Franta je s Davidem Výborným rekordman, oba mají pět titulů mistrů světa. Já mám dva z let 76 a 77 a Tomáš má jeden z Vídně z roku 2005. Tomáš hrál v klubech, které pravidelně postupovaly daleko v playoff, takže na mistrovství světa tolikrát jet nemohl. Ale zahráli si spolu na olympiádě v Turíně v roce 2006 i na mistrovství světa.

Vy sám jste známý tím, že jste do tehdejšího Československa přivezl nové tréninkové metody, konkrétně strečink.

Ano, to je pravda. Když jsme s Edou Novákem odešli v roce 1982 hrát do Japonska jako hrající trenéři, poprvé jsme se tam setkali se strečinkem. Vůbec jsme nevěděli, co to je. Nejdřív jsme na ně jen koukali, ale pak jsme si řekli, že to taky zkusíme. Natočili jsme si to na videokazetu a po návratu ji ukázali profesoru Kostkovi, tehdejšímu prezidentovi hokejového svazu. A on do půl roku vydal první metodický dopis o strečinku. Postupně se to u nás začalo rozvíjet a dnes je to naprosto klíčová součást regenerace, která pomohla snížit počet zranění.

Kromě hokejových kempů jezdíte do Mariánských Lázní i za odpočinkem a procedurami. Co vám nejvíce pomáhá?

S přibývajícími lety přišly i zdravotní potíže. Mám obě kolena nová, obě kyčle a další problémy. Díky tomu mám každý rok nárok na komplexní lázeňskou péči a jezdíme sem se ženou pravidelně. Nejvíce mi pomáhají masáže a kvůli mé nemoci jsem vděčný za manuální i přístrojové lymfodrenáže. Myslím, že to, co máme tady v západočeském trojúhelníku, je jedno z nejlepších lázeňství na světě.

Co byste poradil rodičům, kteří váhají, zda dát své dítě na hokej?

Dnes je ten sport úplně jinde. Já jsem začal hrát hokej až ve čtrnácti letech, což je dnes nemyslitelné. Tehdy jsme v létě hráli fotbal a v zimě bruslili na rybníku. Dnes musíte začít v pěti nebo šesti letech, jinak vám ujede vlak. Nejdůležitější ale je, aby to ty děti bavilo a aby ten sport milovaly. Můžete mít největší talent, ale bez dřiny a chtění se nikam nedostanete. A to platí v každém sportu.

A poslední otázka. Když pomineme zimní stadion, co se vám v Mariánských Lázních líbí nejvíc?

Lázně jsou tu prostě krásné.

Pane Kaberle, mockrát děkujeme za úžasné povídání a přejeme vám mnoho zdraví a radosti nejen z hokeje.

Děkuji.

Lázeňský podcast Mariánské Lázně | Ensana Hotels

Objevte unikátní lázeňský podcast Mariánských Lázní od Ensana Hotels. Přinášíme rozhovory s odborníky na zdraví, wellness, prevenci a dlouhověkost, spojující tradiční lázeňskou medicínu s nejnovějšími trendy v oblasti zdraví a vitality. Dozvíte se, jak využít přírodní léčivé zdroje, jako jsou minerální prameny, slatina a léčivé plyny, k prevenci a léčbě různých onemocnění. Přidejte se k nám na cestě za lepším zdravím a nechte se inspirovat našimi odborníky z Mariánských Lázní, jedné z nejprestižnějších lázeňských lokalit v Evropě.

Celý rozhovor s Františkem Kaberlem si můžete pustit v našem LÁZEŇSKÉM PODCASTU ještě dnes!